Zdravá strava u dětí je v posledních pár letech velmi oblíbené téma. Řada odborníků a projektů nám rodičům radí, jak by se měly naše dětí stravovat. Doma i ve škole. Myslím, že většina rodičů, kteří se o toto téma opravdu zajímají, přesně ví, nebo alespoň tuší, jaké druhy potravin jsou zdravé nebo alespoň nezávadné. Sledujeme množství chemických přísad, čerstvost, zemi původu, postupy zpracování potravin, pravidelnost denních dávek jídla. Víme o důležitosti snídaní a svačin, snažíme se dodržovat pitný režim a další a další a další.
Ještě jsem ale nenarazila na rady, které by nám pomohly překonat umíněnost našich potomků, jejich vrozené chuťové preference, vliv jejich okolí (které nemáme my rodiče až tak úplně pod kontrolou), obrovskou nechuť snídat hned po probuzení (protože „takhle po ránu nemám, mami, prostě vůbec hlad, bolí mě břicho a je mi špatně“) a nošení nesnězených svačin zpět domů (nemají přece o přestávce čas na nějaké jídlo - mnohem důležitější je vyměnit pár fotbalových kartiček, „vibrovat“ nebo narychlo psát domácí úkol).
Mám tři děti a stále se učím. Má nejstarší (12 let) je celkem rozumná slečna, která si ráda na svačinu připraví nakrájenou zeleninu nebo ovoce a miluje olivy a sušená rajčata. Za nic na světě ale nebude snídat, nesnáší polévky a hrozně málo pije. Syn (8 let) vstává každý den se slovy „bolí mě břicho“ a kdyby mohl, tak by se živil pouze šiškami s mákem nebo krupicovou kaší. Nemá rád maso, červenou papriku, okurky a vlastně žádnou zeleninu včetně oliv a sušených rajčat. A pije dostatečně. No a naše nejmladší (3,5 roku) naopak červenou papriku miluje, stejně jako okurky, mrkvičku, jablíčka. Nemá ráda jogurty, pomazánky a každý den z talíře sní pouze jednu potravinu. Nikdy nevím, která to bude. Přirozeně se stravuje dělenou stravou :-).
Jediné, v čem se naše děti shodnou, je to, že nesnáší rozinky zapečené v pečivu a s neuvěřitelnou pečlivostí je vždycky všechny najdou a „vyďoubou“ ven.
No a teď matko, vař!
S lety jsem se naučila to moc neprožívat.
- Snažím se dětem nabízet hodně zeleniny a ovoce – ať si každý vybere, na co má chuť. Nepoužívám polotovary, hlídám složení potravin a zemi původu.
- Snažím se co možná nejvíce omezovat cukr v jakékoli podobě.
- Snažím se, aby hodně pily, pokud možno vodu.
- Snažím se, aby se stravovaly pravidelně a nevynechávaly snídani.
- Snažím se, aby celá naše rodina jedla pohromadě bez doprovodu televize.
- Snažím se, aby děti sportovaly a hýbaly se.
A především se snažím vysvětlovat. Postupně, nenásilně, ale vytrvale se jim snažím vštěpovat to, co si myslím, že by mělo být jakýmsi základním vzděláním každého člověka v oblasti životosprávy. Nic jim striktně nezakazuji, neboť si myslím, že se člověk musí naučit žít se svým okolím a vším, co jej denodenně obklopuje a může jej ohrožovat. Netvrdím svým dětem, že hranolky a hamburger jsou zlo, kterému se musí za každou cenu vyhnout. Chci, aby v životě vyzkoušely všechno, ale zároveň aby znaly rizika a jiná negativa, která jsou s tím spojena. Slova typu „v životě bych své dítě nevzala do McDonalda“ mi připadají úsměvná. Ono to děcko si tam stejně jednou cestu najde. Nebo také ne. To už bude záležet jenom na něm.
V současné době mohu jen doufat, že se mi podaří své děti vychovat tak, aby žily zdravě a v souladu s přírodou. Nevím, jestli si mi to povede u jednoho, dvou, všech tří, nebo u nikoho z nich. Každé je jiné a na světě neexistuje univerzální pravda či postup, jak na to. Ale snažím se……